Jednou takhle v Londýně...

24. října 2016 v 20:20 | Usher |  ME & my gup
Jak už jsem se zmiňoval v předchozím článku, minulý týden jsem byl na menším výletě s kamarádkou. Celkově to byl její nápad. Někdy v květnu jsme se bavili, že bychom někam mohli vyrazit spolu a případně nechat naše drahé polovičky doma. :D No ono, pak jsme se nějak začali rozplývat nad Anglií, ale tu jsme nějak neřešili, spíše jen tak, že bych se tam někdy rád podíval, do Londýna a tak... plánovali jsme tedy něco menšího, Lednici, Valtice a tak... O to více jsem byl překvapený, když mi o dva dny později volala, že jsou zpáteční letenky do Londýna za pětset. Asi 15 minut jsme se přes telefon rozplývali a dohadovali, jestli to bude stát za to, protože nám bylo jasné, že když poletíme v úterý odpoledne a budeme se vracet ve čtvrtek ráno, nebudeme mít vyloženě moc času. Ale upřímně myslím, že to byl tak akorát výlet. Oba jsme se nakonec shodli, že to stačilo... možná bychom dali ještě jeden den na nějaké ty muzea a tak. No, zpět na začátek. Dohodli jsme se po dlouhém telefonátu, že tedy pojedeme. Kámoška hned našla hostel, abychom to měli co nejlevnější. Ano, bylo to fajn, oproti desítce ve Skotsku, dát pouhých třináctset za dvě noci v centru Londýna. Ale... no, více níže.





Čas utekl jak voda a je tady říjen a vlastně to bude zítra týden, co jsem letěl směr Londýn. Nikomu bych nepřál letět se silnou rýmou... nemohl jsem dýchat, smrkat už nebylo co, hlava mě z té rýmy hučela jako kdybych projížděl nekonečným tunelem, ale na to všechno jsem se rozhodl zapomenout. Vždyť jsme se na tento výlet tak těšili. Navíc jsem měl neuvěřitelnou chuť poznat zase něco nového, co jsem dosud znal jen z fotek. Takže nemoc nenemoc, srát na ní...
Koupil jsem si balíček kapesníčků s vůní lesního ovoce. To byla moje droga po celý minulý týden. :D Tak jsem s Kiki (to je ta kámarádka, se kterou jsem jel) sešel po cestě od mamky (nutně mi musela udělat oběd před cestou :D) v tramvaji, byla narvaná k prasknutí. Musím říct, že ani v tramvaji, ani pak ve vlaku na mě nepřicházelo žádné nadšení z tohoto výletu. Byl jsem jen znechucený z toho, že mám díky rýmě trvale ucpané dutiny a nic skoro nic neslyším. To nejlepší ovšem teprve přišlo. Na letišti ještě ne, tam to bylo poklidné, až moc. Pro ty z vás, kteří jste nikdy nebyly na Letišti Leoše Janáčka v Ostravě, tak si to představte jako nádraží, kde za den přijede jeden rychlovlak, který vyhodí staré pasažéry a nabere nové. Duty free zóna o jednom obchodě a jedné předražené restauraci. Oh yeah... no, tak kde se nějak usadit na ty dvě zbytečné hodiny, než do té... to ani nebyla restaurace, prostě pár stolů a židlí s barem. Tam jsem nám nejdříve vybral Aperol Spritz, protože ho máme s Kiki rádi, později pak Kiki vybrala Gin s tonicem, taky dobrá volba. Like It! A při tom sezení na letišti se začalo pomalu ztmívat... ale hlavně jsme všichni nervózně vyhlíželi letadlo. To přijelo - světe div se - načas. Nastoupili jsme a tadáá fííí směr Londýn. No a teď bych vám měl objasnit, jak jsem na tom s létáním. Velmi, ale velmi špatně. :D Mám stres jen z toho pocitu, že jsem ve vzduchu. Ale nějak jsem to prostě musel vydržet. Ono se to dalo, vzlétání nebyl takový problém, nahoře to bylo taky fajn, jako vždy... ovšem problém přišel ve chvíli, kdy zašlo slunce... přistávání za tmy jsem ještě nezažil... prolétali jsme mraky, byla turbulence a mrak je jak všichni víme, pouze vypařená voda. Není se tedy čemu divit, že když jsme jím prolétali za tmy, a z našeho letadla svítila dálková světla viděli jsme každou kapku v detailu. Celkově to vypadalo jako když venku hustě sněží. :D Skvělé, že? Kdyby to náhodou někomu nepřipadalo jako sníh, tak to ještě jedna slečna předemnou zakřičela na celé letadlo, cituji "Hej, dyk, venku sněží, vole".

Pak jsme v pořádku přistáli... já spálil během přistání asi tisíc kalorií. Byl jsem tak ve stresu, že jsem propotil mikinu. :D Hell Yeah! No a přišlo to nejlepší, co mohl můj zdravotní stav nabídnout. Přestal jsem slyšet na jedno ucho. Kdybych ho měl jen nějak ucpané, bylo by to fajn, tohle fajn nebylo. Neslyšel jsem vůbec, ale vůbec nic, dokonce ani sebe. K tomu zdravotnímu stavu se už moc nechci vracet, tak to zkrátím. Ucho přešlo, když jsem se v noci vyspal (nebo spíše skoro nevyspal :D), ráno to prostě bylo přiměřeně v pořádku. Mimochodem při cestě zpět mě chytlo druhé ucho, takže jsem měl doma druhé kolo. Ale ani tak toho výletu rozhodně nelituji. Protože mi to nějak pomohlo a věřte nebo ne, v tu středu, kdy jsme byli v Londýně jsem byl prostě skoro zdravý, což je velice pozitivní věc. Británie asi léčí...


A konečně se dostávám k samotnému Londýnu. Hned po přístání jsme se s Kiki vydali na nádraží, ona mi ještě koupila "ústřicovou" kartu. :D To je něco, jako jejich Odiska. A pak šup na vlak, který nás dovezl do samého centra, ze Standstedu rovnou na Liverpol Street Station. Při vykročení z budovy jsem pak čučel už jen do výšky... všude okolo mrakodrapy. Tohle nádraží je totiž v srdci bussiness centra Londýna. A v noci je to fakt, fakt super. Budovy svítí a prostě, vypadá to lépe než na fotkách. Ještě bych takto chtěl vidět New York, to musí být ještě silnější zážitek. Ale zpět do Londýna. Šli jsme podél všech možných vysokých prosklených budov přímo k té, co připomíná okurku. No, nevzpomenu si, jak se ta budova jmenuje, takže prostě Okurka! A basta! :D Tu jsem si vyfotil fakt ze všech stran... od ní je to jen kousek k Toweru a Tower Bridge. Takže jsme šli i tam. Ovšem nás nenapadlo, že okolo desáté večer už se do Toweru asi nedostaneme. :D Nevadí, stačí fotka vedle něj. Pak pár rychlích fotek Tower Bridge a šup, směrem podél řeky do našeho hostelu, který je až u London Eye, což je dobrá štreka, ale není to nic, co by se nedalo ujít. Navíc jsem ani nechtěl jet autobusem nebo metrem. Když už jsem tam, tak si to tam přece projdu! A taky že jo... prošli jsme se opravdu hodně. Kolem The Shard, což je největší budova Británie. Okolo katedrály Sv. Petra přes Millenium Bridge (což je mimochodem ten most z Harryho Pottera, který tak skvěle zničili smrtijedi). A pak jsem už fakt mrznul, takže jsem přestával fotit i koukat okolo... byl jsem unešený až z promenády u řeky, kde svítili světla na stromech, jako o Vánocích... to se mi strašně, ale strašně moc líbilo. Takovou výzdobu bych chtěl všude. A za tímto parčíkem bylo to mega kolo, ano, myslím London Eye. Takový obří kolos... bylo mi zle, jen jsem se na něj podíval. :D Stát pod ním za větru. Jen jsem koukal na ty ocelová lana, kolik asi vydrží. Ale asi hodně, jinak by tam to kolo už dávno nestálo, díky britskému podnebí.
Od London Eye to bylo k našemu hostelu už jen kousek. Prošli jsme pod želežniční tratí, v podchodu bylo útočiště místních sprejerů. Mladé sprejery zde učili ti starší... o nás se celkově nikdo moc nestaral, prostě jsme jen prošli a koukali všude okolo, protože některé výtvory byly vážně super. Pak jsme vyšli ven a hned za rohem byl náš hostel, tak jsme se ubytovali. No, spolu s námi byli na pokoji, asiat, dvě asiatky a brazilec... No, to, že byl náš hostel hned vedle vlakové trati jsem nějak přešel... nebylo to až tak strašné, a barák se taky úplně netřepal. Ovšem nejvíc na facku bylo povídání lidí na chodbě. Je dobré, když se chce někdo s někým seznámit, ale proboha NE v jednu hodinu v noci... to jsme pak s Kiki byli součástí rozhovoru dvou opravdu hlučných kanaďanek s jedním švédem. Byli ze sebe fakt strašně nadšení, když si hodinu(!!!) nahlas povídali přes celý hotel. Doufám, že se tomu klukovi alespoň splnil sen a skončil s těma dvěma v posteli, protože jinak jsme s Kiki nespali úplně zbytečně! :D A pak, když ten chat na chodbě skončil přišel náš brazilský spolubydlící. Navalený jak doga. Naštěstí našel svou postel, dokonce se zvládl i usadit... ale to chrápání, to by vzbudilo i mrtvolu. Hm, a já se bál, že moje noční smrkání bude někomu vadit. Haha... nakonec jsme s Kiki usli, ona o něco dříve, usuzuji podle toho, že se naše poschoďovka přestala houpat (já spal dole). :D


Ráno jsme spokojeně vstali. A na to, jak málo jsme spali jsme byli vyspaní... Já vstal asi druhou nohou protože, když jsme šli dolů do baru na snídani, tak jsem se otřel o něco s marméládou, takže jsem si šel na WC čistit flek jako kráva... a pak jsem to samé ještě zopakoval s medem. :D A mezitím mi ještě spadl nůž, ale na to, jaká to byla šleha se ani nikdo nekoukl, takže jsem si nepřipadal trapně. Pak jsme konečně vyšli do města. Měli jsme to vážně blízko k Big Benu, odkud jsme metrem přejeli na Kings Cross & St. Pancras Station. Že vám to nic neříká? Kings Cross je nádraží z filmové série Harryho Pottera, takže je tam i památné nástupiště 9 a třičtvrtě, u kterého jsme se ale nevyfotili, protože tam byla fronta tak na hodinu a půl a na to jsme neměli prostor, bohužel... ale i tak jsem si vyfotil nějakou asiatku se synkem... to dítě bylo hrozně vtipné a hrozně fajn! Nemělo vůbec nejmenší šajnu, co je to hůlka a proč na něj všichni čumí. :D Chudák. A mimo tuto atrakci, je hned vedle ní Harry Potter shop. No, co by to bylo za návštěvu HP shopu bez koupi bertíkových fazolek. A ty příchutě jsou reálné jako ve filmu :X Zvratky, vosk do uší, nudle z nosu a podobně, no nedejte si, když to zní tak lákavě. :D Já tu malou krabičku budu šetřit na nějakou párty, protože to byla vážně drahá sranda. A mimo fazolek jsem si koupil i přívěšek s relikvií a taky Hermionin obraceč času, pro mého drahého. :D Pak jsme se vydali směr Oxford street. Tento výlet byl totiž nákupní - údajně. :D Ještě jsem si ale stihl vyfotit budovu nádraží St. Pancras, které znáte např. z Tajemné komnaty, když Ron a Harry nestihli bradavický express a vydali se na cestu autem, tak přímo z tohoto nádraží vylétali a kličkovali mezi jeho věžemi. Pak následovala procházka k již zmíněné Oxford Street a následných několik hodin prolézání obchody - Primark, New Look, Lush, Urban Outfitters, Topshop, Disney, a konečně HMV. Bože, jak já ten obchod miluju! :D Vážně moc... aby jste byli v obraze, obchody s hudbou jsou v británii jiné než u nás. Mají tam vše, a hlavně značně levnější než tady... Takže jsem si trochu doplnil sbírku. Konečně jsem si koupil Purpose od Justina při koupi CD Ed Sheeran X (Wembley Edition) jsem měl na obě alba slevu, tak proč ne, když mám obě alba rád. Dále jsem si doplnil Ellie a koupil si její debutový album no a konečně jsem si koupil taky Femme Fatale od Britney, z čehož mám velkou radost. Moje nejoblíbenější album od ní. Takže jupíí.
V mezičase jsme si dali obídek ve fastfoodu. Respektive to nebyl ani tak fastfood. A ani jsme nejedli uvnitř. :D Byli jsme ve Wasabi Sushi & Bento, což je takové menší bistro, které je v Londýně hodně oblíbené... a nedivím se! Dal jsem si boží lososovou polévku a pancakes s jahodovou pěnou, Kiki si dala sushi. Trochu jsme si to povyměňovali a bylo to všechno mooc dobré! Vzali jsme si to do parku, tam se přeci je v Anglii jí lépe. ;) a pak jsme pokračovali v nákupech. Ale nějak moc jsem toho nekoupil. Prádlo pro sebe a přítele. Nějaké to tričko a ty CDčka, ale ty byly můj hlavní plán.
Z Oxford Street jsme šli do Hyde Parku... příjemné odpočinkové místo s jezírkem a otravnými racky a kachnami. Dokonce tam byl i jeden, který vypadal jako Klofan, tak jsme mu tak říkali... a víte co? Slyšel na to jméno! :D Po hodině relaxu v Hyde parku jsme šli směrem k Buckinghamskému paláci, kde jsme taky došli, ovšem, asi třicetkrát jsme se zastavili u veverek, ty jsou v Hyde parku vážně boží. Přihopsají až k vám a pokud máte "papů", tak jsou opravdu schopné pro něj přijít až do vaší ruky. Ovšem bacha, nehladit...to veverky nemají rády! Přece jen, nejsou to psi. :D Od veverčího dobrodružství jsme šli k paláci... a už nám bylo všechno jedno. Veverušky nás nabili energií a lhostejností. Přišlo na řadu pár fotek od Buckinghamu, viděli jsme střídání stráží a pak zase šup o krok dále, na Trafalgar Square. Kdo by ho neznal... Tam jsme dorazili zrovna, když se stmívalo. Takže mám fotky, které nejsou moc ostré, ale to nevadí... je to tam moc hezké, ale taky přelidněné. Budova národní galerie je opravdu krásná, škoda, že nebyl čas jít dovnitř. Šli jsme si pak do Tesca pro večeři... bagety a koupil jsem si opravdu boží chipsy s příchutí sladkého chilli a chedaru. Ty bych chtěl v ČR! Fakt! Jen to balení bylo jak pro vrabce. Než jsme došli k Big Benu bylo pryč, a to jsme to s Kiki zas tak rychle nejedli. Pak jsme si šli k London Eye do parku sníst večeři a jelikož byla kosa, tak rychle do hostelu... tam jsme si dali pivo (překvapivě měli Kozla! :D) a pak šup do pelechu a spáát. Druhá noc byla lepší... místo brazilce tam spala nějaká slečna, která si s náma chtěla povídat, a bylo očividné, že celý večer uvažovala, jakou řečí se to sakra bavíme. :D


Další den jsme jen vstali... ještě za tmy a frčeli na letiště. A jedno je dobré. Oni tam vůbec nevstávají brzo, takže doprava minimální a metro prázdné. Takže cesta byla vážně poklidná... a pak zase to čekání na letišti, ale uteklo to rychle, Stansted není Ostrava. Jejich letiště je jako obchoďák. :D Asi 60 obchodů... Kiki si ještě stihla koupil krásnou pletenou šálu, já už moc utrácet nechtěl. Koupili jsme si pití, úspěšně nasedli do letadla a mířili zpět do ČR... od vzletu jsme měli slunečné počasí... a pak jsme přistáli do smogu a deště. "Super"... V tu chvíli jsme byl fakt nasraný, že jsem zpět, ale bohužel... tak třeba příště. :)

Omlouvám se, za vyčerpávající článek! Ale chtěl jsem sdělit vše, než bych to zapomněl. :D Tak enjoy!
Později ještě někdy přidám fotky... teď zatím postačí pouze songy, které jsem přidal, aby jste si je pustili ke čtení. :) Jsou to věci, které teď poslouchám. ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ennie Ennie | Web | 24. října 2016 v 22:10 | Reagovat

Děkuji za skvělý článek. Vážně jsem se pobavila. A cením si i toho, že jsi ho šel psát přednostně kvůli mě.

To s tím deštěm/sněhem muselo vypadat fajn :). A ta věta! Té holky! :D
Okurka…tomu se snad ani nijak jinak v Česku neříká! :) Když jsem byla v 8. třídě u Okurky, tak té jedné ulici jsme začali říkat "kravaťácká" - bylo tam plno týpků v oblecích a měli v ruce pivo. Bylo to fakt zvláštní :).

"Mladé sprejery zde učili ti starší... o nás se celkově nikdo moc nestaral, prostě jsme jen prošli a koukali všude okolo, protože některé výtvory byly vážně super." Páni, fakt? To muselo být zvláštní. Já bych se jich asi bála :-D. Ale ty grafity bych taky obdivovala.
Také jsme byly v hostelu a když jsem to tam viděla, tak jsem chtěla utéct. Ale ono pak, když přijdeš unavená a chceš se tam jen vyspat a jsi mega unavená, tak ti ti lidi přestanou i vadit a hlavně - já vždy, když jsem někde mimo domov, tak usínám s mp3, takže to trochu ztiší všechno! :)

Hyde Park je boží! :D Chtěla bych tam zase někdy na jaře! :) Klofan - páni :).

To mám ráda v Anglii - moc lidí Ti nerozumí :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist


web hosting: blog.cz / admin and layout by: Usher / 2008 - 2011 2012 - present